Třiadvacet městských částí, více než 250 krojovaných, společný průvod centrem města, Moravská beseda pod májou na náměstí Svobody a tři dny plné muziky, tance a tradic. Historicky první Brněnské hody ukázaly něco, co jsme dosud neměli možnost vidět: jak neuvěřitelně pestré jsou tradice jednotlivých částí Brna, když je dostaneme na jedno místo.
O víkendu 14. až 16. srpna se centrum Brna proměnilo k nepoznání. Na náměstí Svobody vyrostla hodová mája, ulicemi prošel dlouhý průvod krojovaných a přímo v srdci města se potkaly chasy prakticky ze všech koutů Brna. Když jsme Brněnské hody začali připravovat, právě tohle byla hlavní myšlenka. Neudělat další folklorní festival, ale skutečné hody celého Brna. Jednou za rok spojit chasy, které po celý rok udržují tradice ve svých městských částech, a ukázat je společně celému městu. První ročník nakonec svým rozsahem předčil moje očekávání.
23 městských částí na jednom místě
Na Brněnských hodech je totiž nejzajímavější právě jejich unikátní koncept. Brno tvoří 29 městských částí a mnoho z nich bývalo samostatnými obcemi. Dodnes mají svoji vlastní historii, místní identitu, hody, zvyky a v řadě případů také vlastní podobu kroje. A právě tyto rozdílné tradice se během jednoho víkendu potkaly v centru jednoho města.
Do prvních Brněnských hodů se zapojily chasy z 23 městských částí. Bosonohy, Bohunice, Černovice, Chrlice, Ivanovice, Jehnice, Kohoutovice, Komín, Královo Pole, Kníničky, Líšeň, Maloměřice a Obřany, Medlánky, Nový Lískovec, Řečkovice a Mokrá Hora, Slatina, Starý Lískovec, Tuřany, Vinohrady, Žabovřesky, Žebětín i Židenice. Více než 250 krojovaných tak společně reprezentovalo většinu městských částí z Brna. Právě tím jsou Brněnské hody výjimečné. Nejde o jednu obec, jeden soubor nebo jeden typ kroje. Na jednom místě se potkává různorodost celého města.
Když se ze Svoboďáku stane hodové náměstí
Hody začaly už v pátek. Přímo na náměstí Svobody jsme ručně postavili hodovou máju. Bez jeřábu, klasickým způsobem. Do toho hrála cimbálová muzika Jánoch a večer Cimballica. Byl to možná trochu nezvyklý pohled. Tramvaje, historické centrum, lidé vracející se z práce a mezi tím vším vysoká hodová mája, cimbál a první krojovaní. Ale právě to se mi na celém konceptu líbí. Tradice podle mě nemají být zavřené někde ve skanzenu. Mají být součástí živého města.
A v sobotu to bylo vidět naplno. Od Nové radnice vyrazil dlouhý krojovaný průvod přes centrum až na náměstí Svobody. Pohled na stovky krojovaných v ulicích patřil k nejsilnějším momentům celého víkendu. Vedle sebe šly chasy z různých částí Brna, každá ve svých krojích, s vlastní historií a tradicemi. Průvod přitahoval pozornost všude, kudy procházel, lidé se zastavovali, fotili, mávali a někteří se k němu cestou přidávali. V tu chvíli bylo krásně vidět, že folklor není něco, za čím musí Brňáci jezdit pryč z města. Máme ho přímo doma. A za každým krojem jsou především konkrétní lidé, kteří těmto tradicím věnují obrovské množství svého času.
Ještě silnější okamžik přišel na náměstí Svobody. Když se pod májou rozezněla Moravská beseda a desítky párů ji začaly společně tančit před zaplněným náměstím, dostala celá myšlenka Brněnských hodů skutečný smysl. Přesně kvůli takovým okamžikům jsem chtěl Brněnské hody dostat do centra města. Ne jako folklorní přehlídku, ale jako živou tradici, kterou společně tvoří lidé z celého Brna. A tou besedou sobotní hody zdaleka nekončily. Se Zlaťankou pokračovala klasická hodová zábava a tančilo se až do večera.
Od Obnovy tradic Brněnska k celoměstským hodům
První Brněnské hody nevznikly na zelené louce. Jsou pokračováním projektu Obnova tradic Brněnska, se kterým přišli Jiří Murtinger a Zuzana Janovská z Řečkovic. Jeho původní myšlenka byla jednoduchá a zároveň velmi silná: vrátit jednotlivým částem Brna jejich původní kroje. Řada dnešních městských částí totiž měla historicky vlastní kroj. V průběhu desetiletí ale jejich používání postupně mizelo a chasy často začaly využívat půjčené kroje z jiných částí jižní Moravy.
Projekt uspěl v participativním rozpočtu Dáme na vás a postupně se začal rozšiřovat. Dohledávaly se historické fotografie a další prameny. Řešily se střihy, materiály, výšivky i původní podoby krojů. Přidávaly se další městské části a město na obnovu tradic postupně vyčlenilo více než 12 milionů korun. Dnes se projekt týká přibližně 25 městských částí. A právě při jeho rozvoji přišla další logická otázka: Když se nám daří vracet kroje a tradice do jednotlivých částí Brna, proč je alespoň jednou za rok všechny nespojit? Z této myšlenky postupně vyrostly Brněnské hody.
Kroje jsou krásné a jsou tím nejviditelnějším výsledkem celého projektu. Jenže postupem času se ukázalo, že to nejdůležitější se odehrává kolem nich. Začali se dávat dohromady lidé. Oživily se některé chasy. K tradicím se vrací mladá generace. Lidé začali pátrat po historii svých městských částí a znovu objevovat věci, které už téměř zmizely.
A přesně v tom vidím největší smysl projektu Obnova tradic Brněnska. Město může vytvořit podmínky, dát peníze a pomoci lidem jejich nápady uskutečnit. Ale živou tradici žádná radnice vytvořit nedokáže. Tu musí vytvářet samotné chasy. A první Brněnské hody ukázaly, kolik takových skvělých chas v Brně máme.
Jedno Brno, ale spousta různých tradic
Od začátku pro mě bylo důležité, aby Brněnské hody nenahrazovaly hody v jednotlivých městských částech. Právě místní hody a lidé, kteří je udržují při životě, jsou základem celého příběhu. Brněnské hody jim dávají jednou společné místo v centru města, kde se mohou potkat, ukázat svoji jedinečnost a společně představit pestrost tradic celého Brna.
Nechceme vytvořit jeden univerzální brněnský kroj ani jednu univerzální brněnskou tradici. Chceme ukázat, jak neuvěřitelně pestré Brno je. A myslím, že první ročník ukázal, že právě v tom je největší krása celé akce.
Celý víkend proto nekončil sobotní zábavou. V neděli se krojovaní sešli v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně při slavnostní bohoslužbě. Ani termín Brněnských hodů nebyl vybraný náhodně. Navázali jsme jej na svátek Nanebevzetí Panny Marie, která je historicky spojena s Brnem a jeho ochranou. Po pátečním stavění máje a sobotním průvodu, Moravské besedě a hodové zábavě tak přišel klidnější závěr. A podle mě k hodům patří úplně stejně. Hody totiž vždycky byly nejen o muzice, víně a tanci. Byly především setkáním lidí a oslavou místa, ke kterému patří.
Největší folklorní akce v Brně. A snad začátek nové tradice
Když jsme Brněnské hody připravovali, věděli jsme, že zkoušíme něco, co tady ještě nebylo. Spojit během jednoho víkendu chasy z většiny městských částí statutárního města, přivést více než 250 krojovaných přímo do historického centra a udělat ze Svoboďáku skutečné hodové náměstí byl docela odvážný plán.
První ročník ale ukázal, že Brno o svoje tradice stojí. Bylo to vidět na zaplněném náměstí, na lidech lemujících průvod i na obrovském ohlasu, který Brněnské hody vyvolaly na sociálních sítích a v médiích.
A právě to je pro mě největší radost. Z projektu, který začal obnovou několika místních krojů, se postupně stala obnova tradic napříč Brnem. A z ní nakonec vyrostla akce, která dokázala spojit většinu městských částí na jednom místě. To už není jen folklorní program na náměstí. Je to ukázka toho, že i ve velkém moderním městě mohou mít místní tradice svoje pevné místo.
Za takovou akcí samozřejmě nestojí jeden člověk. Velké poděkování patří hlavním stárkům Zuzaně Janovské a Jiřímu Murtingerovi, kteří stáli už u zrodu Obnovy tradic Brněnska a bez jejich energie by celý příběh vypadal úplně jinak. Děkuji všem stárkám a stárkům, členům chas, muzikantům, lidem kolem krojů, pořadatelům a všem ostatním, kteří věnovali přípravám svůj čas. A hlavně všem, kteří během víkendu přišli.
Když jsem se v sobotu díval na zaplněný Svoboďák, máju uprostřed náměstí a pod ní desítky párů tančících Moravskou besedu, říkal jsem si, že přesně kvůli tomuhle mělo smysl Brněnské hody dát dohromady.
První Brněnské hody máme za sebou. A já věřím, že jsme společně založili tradici, která bude k Brnu patřit i v dalších letech.
